Deníček

Melancholie nad blogem

25. května 2017 v 21:12 | Saiko-chan
Dnes jsem v období dlouhých a komplikovaně organizovaných zkoušek měla konečně jeden den volna. Chtěla jsem toho hodě udělat, věci jako posekat trávu, vytáhnout a nalakovat venkovní nábytek, umýt koupelnu... (no jo, no, už jsem holt dospělej člověk, co myslí i na praktické věci :D) Nakonec jsem jenom uklidila to nejnutnější a najednou byl večer :D Před chvílí jsem si sedla k počítači, s tím, že dneska už stejně nic neudělám (a od zítřka se budu muset zase učit, takže to bude muset vydržet na příští týden), a začala procházet staré záložky v prohlížeči. A najednou jsem narazila na složku s jednoduchým názvem: Blog. Padla na mě nostalgie, neboť jsem tam měla založené všechny staré blogy, se kterými jsem byla spřátelená. Pamatujete si na to ještě? Jak jsme tvořili diplomy svým SB, navštěvovali se každý týden, ne-li každý den a psali si hromadu komentářů k novým článkům? Nebo, možná bych měla položit lepší otázku... Je tu ještě někdo, kdo by si to pamatoval? Protože všechna moje SB spláchla vlna času. Nejnovější článek na jednom z oněch blogů pocházel někdy ze září roku 2015 a to je sakra dávno! ... Co na to říct, i já jsem hodně omezila svoji aktivitu. Když jsem s blogem před sedmi lety začala, měla jsem za celý rok přidáno přes čtyři sta článků a teď? Za minulý rok jich nebylo ani třicet, aktuálně bude půlka roku a já píšu desátý článek. Holt priority se mění a člověk nemá, na něco tak obligátního jako je blog, čas. ... A někdy ani chuť. ... Přiznejme si, kolik lidí sem chodí kvůli novým článkům? Není to tak, že sem zalezete proto, že vám strejda Gůgl vyhodil nějaký obrázek nebo článek z dob dávno minulých? A kdo vůbec čte tady tyhle dlouhé řádky bez většího smyslu existence? No, nevadí :D Já na blog jistě taky časem zanevřu, ale teď ještě ne. Ještě nepřišel správný čas! :) Takže si tu dál budu vylévat svoje chorobně nedozrálé srdíčko, i když vím, že to nikoho pravděpodobně nezajímá, a snad... Ale vlastně ne, od tohoto místa už žádná očekávání nemám. Je to spíše místo, kam chodím relaxovat a psát dlouhé řádky bez odpovědí. Ale jak už jsem řekla, nevadí! ;)

Jak krásný nový rok!

9. ledna 2017 v 20:30 | Saiko-chan
Zdarec všem! Doufám, že se vám všech vstup do nového roku vydařil a dodatečně vám všem přeji, ať je rok 2017 lepší než ten předešlý ;) Snad se nám všem (zase ne)vydaří všechna naše předsevzetí, (my studenti) uděláme všechny zkoušky, které na nás čekají a my, závisláci (na čem si samovolně doplňte) neuděláme nic, co by naše závislosti (ne)posílilo! :) Zkrátka jenom to nejlepší do nového roku! :D Pro mne osobně začal nový rok velmi pozitivně, v registraci jsem se dostala do všech plánovaných předmětů (uvidíme, jestli mi to do zápisů vydrží), udělala jsem všechny zkoušky (čtyři mi ještě zbývají, tak uvidíme, jestli mi to vydrží :D) a s velkou pravděpodobností (tak 85 %) se dostanu do dalšího semestru :D K negativům patří to, že moje geocachingová závislost stoupla na 76denní šňůru (tedy prozatím 76 dní s nálezem alespoň jedné kešky denně, chtěla bych vydržet jeden celý rok - tak uvidíme, jestli mi to vydrží - už toho nechám :D) a také sníh - upřímně, ta padající... věc tam venku už mne... deprimuje (čtyři dny po sobě jsem musela čtyřikrát odklízet sníh - ale berme to pozitivně, moje svaly na rukách sice pláčou, ale alespoň nelení) :D To je asi tak hrubý souhrn, a jak se daří vám všem blogovým nadšencům? :) Přeji vám slunce v duši a mějte se prostě nejlíp! Pac a pusu vaše Saiko :)

Geocaching aneb sbírání pokladů v Zemi Nezemi

7. září 2016 v 10:55 | Saiko-chan
Zdravím vás přátelé i nepřátelé, nováčci i starousedlíci, i tebe, tam vzadu, co tak blbě čučíš. Ráda bych vám dnes představila a zároveň udělala osvětu hře, kterou jsem začala hrát těsně po závěrečných zkouškách. Touto hrou je jistě nemálo známý Geocaching.

Je čas, udělat si čas!

21. července 2016 v 10:56 | Saiko-chan
Zdravím vás lidé i nelidé všeho bytí! Po téměř dvou měsících přicházím s čerstvou dávkou novinek na vaši hlavu :) Mohu slavnostně oznámit, že si status studenta ještě na chvíli podržím :) Přijímačky na navazující magisterský program jsem dala "levou zadní" (jako opravdu, státnice byly fakticky těžký, ale přijímačky byly naprostý základy) a proto na škole strávím alespoň ještě další dva roky - doufejme s úspěšně ukončeným studiem a titulem magistra! :D Ale než se plně začnu věnovat dalšímu studiu, brigádě a dost možná i nějaké stáži nebo něčemu takovému, je na čase si pořádně užít prázdniny! Rozhodla jsem se, že celý srpen a zbytek července prostě a jednoduše budu dělat jenom to, co budu sama chtít. Tedy výlety po Brně a okolí (zahrnující návštěvy památek, focení, posílání pohledů a hledání geocache - btw, víte, že hledám kešky? :D), opalování, čtení dlouho odložených knih (mám tu Střet králů, Sebemilence, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Zajíce s jantarovýma očima), koupání se v bazénu a (konečně!) úprava zahrady (vyklidili jsme bordel, teď ještě odvezeme spalitelný odpad a hurá na aranžování - obnovím tu ohniště a budeme dělat buřty a zpívat u ohně, zrecykluji staré gumy od auta a udělám z nich taburety na sezení venku, no prostě spoustu věcí!). Snad to do konce srpna všechno stihnu :D V každém případě, ve dnech, kdy bude ošklivo a nebudu mít náladu na psaní (soráč Zis :D), budu tady a něco pěkného vám zase napíšu :) Řekla bych, že je konečně na čase, napsat něco o té mojí brigádě v Tescu a taky se vám pochlubím, jak probíhají takové promoce na Masarykově univerzitě (a její filosofické fakultě - btw, víte, proč by se měla psát filosofie a ne filozofie?). Mějte se krásně a užívejte slunečné a teplé (miluju tohle počasí!) dny! P.S. Kdo hraje Pokémon GO? Já ne! :D

Jaké to je, mít po státnicích?

3. června 2016 v 13:46 | bakalářka Nováková
Zdraví vás, drazí pozemšťané i nezemšťané, čerstvá slečna bakalářka :-) Bakalářkou práci se mi povedlo obhájit, státnice jsem s odřenýma ušima taky dala - volejte sláva a tři dny se radujte! :-) V každém případě není vyhráno! Jak už jsem řekla, státnice jsem dala s odřenýma ušima, a proto teď ještě musím zvládnout přijímací zkoušky na navazující magisterský obor. Povede se? Netuším, ale zkusím to... A když se to nepodaří, tak to zkusím v dalším semestru a mezitím si zkusím něco vydělat. Nevykašlu se na to mezi tím? Drazí moji, kdybych měla vzdávačnou povahu, tak teď nemám ani maturitu :D Zvládla jsem vynechat rok před vejškou a navštěvovat VOŠku, takže jeden semestr (pro vše-nevědoucí půlrok) vynechat by nemusel být až takový problém :D Ale co aktuálně? Zrovna teď musím splnit spoustu domácích předsevzetí. Musím posekat trávu, uklidit bordel na zahradě, vypustit, vyčistit a napustit bazén, umýt auto, vyklidit... .... ... Je to zkrátka a dobře moc :D Ale já jsem za to ráda, protože jsem po svém otci velmi aktivní bytost, která nerada stávkuje na jednom místě ;-) V každém případě je však na čase začít makat i na tomto krásném bločku. Dva měsíce utekly jako voda, mí drazí, utekly mi dva články týkající se postcrossingu, našla jsem spoustu nové hudby, co bych vám ráda předvedla a k tomu všemu je také na čase udělat nový design, co vy na to? Já vím, já vím, tenhle tu není tak dlouho, ale nesmíme se držet maličkostí! Jak řekla moje oblíbená postava z Hvězdné brány: "Nedívejte se zpátky, ale dopředu, jinak zůstanete stát!" (Vala Mal Doran) Já se tedy rozhodně dopředu koukám, a to co se venku na obloze objevuje se mi vůbec nelíbí - vypadá to, že sekat trávu budu až zítra -_-" Nevadí, jsou tu jiné věci ;-) Takže se pro dnešek mějte krásně, jak už jsem řekla, oslavujte a brzy se zase uvidíme ;-)

Pozdrav ze záhrobí

14. dubna 2016 v 12:46 | Saiko-chan
Zdravím vás, přátelé i cizinci. Rozhodla jsem se, že měsíc je dostatečně dlouhá doba pro pauzu a je na čase vám dát o sobě zase něco vědět :-) Já osobně jsem na internetu pořád - zákony, ministerstva a instituce teď mají mojí plnou pozornost - ach ano, píšu bakalářkou práci… A nestíhám. :D Ale to tak bývá. 29. dubna odevzdávám tištěnou verzi a jsem sotva za půlkou. Já to stihnu *klepe na dřevo*, já si věřím, ale jestli lehce panikařím teď, co budu dělat za ty dva týdny? :D Navíc, když se na facebooku začínají objevovat již hotové a vytištěné práce některých známých *zuří* Ale to je teď jedno, já mám dneska den volna. Proč, ptáte se? Protože jsem se rozhodla, že na svoje narozeniny nebudu jednoduše nic dělat (přání v komentářích budou akceptována, možná i vítána) :D A co jinak, jak se vy tam na druhé straně máte? Já jsem zahájila svojí cyklistickou sezónu (v úterý deset kilometrů, dneska deset kilometrů), zahájila jsem letošní návštěvy po kulturních místech v Brně (musím sesbírat výroční turistické známky, které mi následně přinesou prémiovou známku *juchá*) a nadšeně pokračuji v posílání pohledů po světě i České republice. Navíc jsme doma obnovili naši zahrádku, zasázeli jahody a hrášek a já ve svém pokoji pečuji o kytku. Nenechte se zmást, já miluju kytky, ale ony mě asi ne, neboť zatím každá v průběhu měsíce spáchala sebevraždu - dokonce i kaktus… Asi aura. :D Nevadí. Každopádně už se moc těším, až začne být zase slunečno a teplo a já vyrazím do města a jarem probuzené přírody fotit. Nejbližší termín? Po státnicích - 10. června. Hurá… Zdar a sílu vám všem, nechť máte lepší dny než já a zase se někdy zastavte. Já dám po státnicích vědět ;-)

Hudební mánie

24. února 2016 v 11:19 | Saiko-chan
Poslední dobou mám dost volného času. Tedy obrazně řečeno. Přestala jsem chodit na brigádu (z finanční stránky jsem na ní závislá nebyla, spíš na přilepšenou), abych se mohla plně a efektivně věnovat bakalářské práci a zpracovávání otázek na závěrečnou zkoušku. Jde to dobře, s bakalářskou prací jako takovou jsem moc daleko nedošla, ale mám kompletní dotazník, který mi teď jen stačí vytisknout a rozdat po Brně. Moje dny tak zaplnily chvíle bez stresu z ranního vstávání a neustálého přemýšlení, kolik tam toho zase bude a v kolik se odtam dostanu. Teď si v klidu a polehoučku plním své povinnosti s gramofonem vedle sebe. Ano a to je přesně ta hudební mánie, o které jsem chtěla mluvit. Mám jen několik málo desek, mezi kterými nechybí klasika jako Mozart a Beethoven, je tu i ABBA nebo The Beatles, moji oblíbenci Waldemar Matuška a Jirka Korn, ale i Spirituál Kvintet, Lenka Filipová, jediný hudební král, Michael Jackson a samozřejmě hudba z muzikálů. Poslední dva dny poslouchám jen tyhle desky a jsem skoro v sedmém nebi. Vím, že se i v dnešní době najde spousta lidí, kteří takové věci, jako jsou LP, dovedou ocenit, stejnou měrou, jak existují ti, kteří to ocenit nedokážou. Druhé skupiny je mi líto - jistě, jsou to zastaralá média, které dokáží obsáhnout jen malé množství hudby, zvuk u starších desek také není úplně to pravé ořechové a cena? Jistě, jistě, na všechny tyto argumenty se nedá nic jiného, než přikývnout, ale tohle přece není o logice! Je to hudba, a když vám ji přehrává nádherný gramofonový přístroj, když můžete vidět, jak se deska ladně otáčí a lehce vlní, to je prostě srdeční záležitost. A navíc, když víte, kde nakupovat, s cenou problém nemáte :D Vivat vinylkám, těm, kteří se o ně dokážou postarat a znají ten pocit, jak vám srdce poskočí, když se jehla dotkne okraje desky a v repráčcích to jemně zapraská. S láskou k hudbě 8)

Jak vytáhli sítě a našli jedinou rybu...

21. ledna 2016 v 19:35 | Saiko-chan
.
Mí krásní, skvělí, úžasní a milovaní. Po nějaké době jsem zase tady a jdu se vám svěřit se svými životními obtížemi. Život je krutý, to víme všichni, ale my, řidiči, bychom mohli vyprávět! To tuhle jeden řidič srazil cyklistu a měl z toho noční můry. A ano, byla jsem to já. Již třetí měsíc mě trápí myšlenky na to, jak celé řízení dopadne, a když mi do schránky došel dopis od úřadu, abych se dostavila na jednání, začala jsem být nervózní jako myš před deštěm. Dnes nastal den jednání a byť jsem spala dobře, ráno by se ve mně krve nedořezali. Sotva jsem do žaludku nakopala jediný jogurt, vyrazila jsem směr úřad. Nebudu vám vyprávět, jak to probíhalo, jen řeknu, že paní, která mne přijala, byla velmi milá a ochotná, jednala se mnou jako s člověkem, o kterém věděla, že první dopravní přestupek bývá nejhorší. Musím říct, že jsem měla velké štěstí, vyfasovala jsem pokutu a poplatek za průběh řízení a nyní mohu říci, že jsem se bála zbytečně. Díky Bohu/bohu/bohům (nehodící se škrtněte) a zdravému lidskému rozumu. Příště vám povykládám, jak jsem ukončila svůj pracovní poměr se společností Tesco a na konci měsíce očekávejte další postcrossingové úspěchy :) Mějte se krásně, skládejte básně a řiďte opatřeně :) S.

Šťastný Nový rok!

31. prosince 2015 v 22:49 | Saiko-chan
Zdravím vás, milí, mladí a úžasní! Je poslední den letošního roku a v plném proudu jsou přípravy na ten nový. Už teď se děsím na zvykání, psát 2016 namísto 2015. Jak jsem již psala v novoročních předsevzetích, mám na příští rok docela dost plánů, a jedním z plánů je tyto dodržet. Když vezmu rok, který pořád ještě trvá, zhodnotila bych ho, jako průměrný. Za dva největší úspěchy považuji obzvláště svou účast v pátém semestru na vysoké, a poté koupi mého milovaného foťáku, Kevina. Po roce a čtvrt jsem ukončila svoji, sice málo výdělečnou avšak bezchybně probíhající, práci v Tescu. O tom vám taky ještě napíšu, vyjde to na samostatný článek :) Stejně je to vtipný, já nastoupila do práce díky kamarádovi, který půl roku po mém nástupu, odešel. Já do Tesca přivedla Zisi, a odcházím půl roku poté, co nastoupila ona :D Nemám vám toho moc, co napsat, takže vám jen popřeju krásný Nový a ještě krásnější nový rok. Moc se dneska neožerte a zítra odpočívejte - já například budu spát a spát, hlavně proto, že jsem dneska vstávala v pět ráno, abych mohla jako hodný zaměstnanec naposledy do práce. Takže se mějte krásně a navštivte zase tenhle blog, budeme se na vás těšit :)

Veselé Vánoce!

24. prosince 2015 v 8:07 | Saiko-chan
Mí drazí, krásní a úžasní! Nastal Štědrý den, tedy den, kdy by měl každý z nás zpomalit, ničím se netrápit a užít si den, dnes tradičně spjatý s pohádkami, velkým množstvím tradic a samozřejmě také dárky. Ne každý z nás má rád pohádky, ne každý dodržuje vánoční tradice, a ne každý dnes dostane nějaký dárek, proto tento den vnímám "postaru" jako den klidu a míru, a to hlavně ve vaší duši. Zastavte se na chvíli, mezi nakupováním jídla a dárků na poslední chvíli, zamyslete se na celým tím uběhnutým rokem a řekněte sami sobě, co jste mohli udělat lépe, co jste udělali nejlépe, a hlavně co do života chcete udělat ještě líp. A i když jsou Vánoce svátky, kdy by měla být celá rodina pohromadě, udělejte si chvíli sami na sebe, dejte si krátkou pauzu sami se sebou, se svými myšlenkami a najděte alespoň jeden jediný okamžik, kdy jste na sebe byli opravdu pyšní! Až takový okamžik najdete, pak teprve jděte, sedněte si do křesla a dívejte se na pohádky, chystejte večeři a překvapení. Až poté, co najdete klid a mír sami v sobě, můžete ho, nejen přát, ale i dávat, všem lidem okolo sebe. A v případě, že ten okamžik nenajdete, už víte, co můžete sami pro sebe udělat do budoucna. Už máte první novoroční předsevzetí, které jako jediné určitě další rok splníte! Já jsem dnes v mysli našla několik vzpomínek, které mě činí šťastnou a pyšnou sama na sebe, myslím, že uplynulý rok byl více než dobrý (já osobně razím heslo, že vždycky může být líp, ale o to spíš, může být i hůř). A proto vám všem, kteří sem snad přijdete, přeji krásně svátky klidu, míru a pohody, a jdu se dívat na ty pohádky :) Mějte se krásně a zase někdy tady (: Saiko alias CrazyBrunette tedy Marsí
 
 

Reklama