Knihy&Manga

Padlý měsíc

13. července 2017 v 22:13 | Saiko-chan
Padlý měsíc je jednou z mang, které se mi povedlo ukořistit, když Zoner vyprodával sklady své mangy. Pokud si dobře pamatuji, bylo to padesát korun za kus a já si tehdy krom jiného koupila i všechny díly Gravitation :D Padlý měsíc byla taková jednorázová záležitost, taková shounen ai záležitost ;)

Anděl ztratí své místo v Edenu a nalezne tajemného, ale nebezpečného nového patrona… Chudý malíř dokončí portrét ženy, aniž by mu někdo stál modelem… Dva lovci odměn čelí záhadným nočním démonům… Tato sbírka příběhů o lásce mezi mladými muži potěší všechny fanoušky krásných andělů a neméně krásných démonů!

Moje hodnocení? No, co na to říct, byla jsem prostě jako všechny náctileté fanynky, četla jsem shounen ai! Dnes, když vezmu situaci s odstupem, nejsem fanda, ale číst to mi nevadí :D Knížka je o několika příbězích, od andělů a démonů přes kouzelníky po obyčejné smrtelníky. Abych řekla pravdu, není to nějaké super čtivo, ale odměřeného člověka neurazí a fanouška potěší, tak proč ne... Zdravím všechny fanynky mužské lásky (hlavně kamarádku May, která píše povídky s homosexuální tématikou obecně).

Město světel

13. července 2017 v 19:19 | Saiko-chan
Přiznávám, že tuhle mangu mám přečtenou už opravdu, opravdu dlouhou dobu, takže jsem si ji před touhle recenzí musela znovu přečíst! :D Ale nebraňme se spontánnímu znovu-čtení, ne? Zvlášť, když se vám kniha líbí ;)

Město světel je normální japonské sídliště. Jeho obyvatelé pracují, baví se, chodí do školy, žijí a umírají. Vlastně, poslední dobou skutečně spíše umírají, protože počet sebevražd je tu neúměrně vysoký. Skrývá snad toto přívětivé sídliště bez ohledu na své jméno nějaké temné tajemství? Inio Asano (autor - pozn. blogera) se ve "Městě světel" přiklání k magickému realismu. Nahlíží do nejtemnějších zákoutí lidské duše a zároveň analyzuje a kritizuje současnou společnost. Jeho kresba je čistá a detailní a udiví vás absurdními vtipy, zakomponovanými do pozadí.

Moje hodnocení? Město světel je pro mě osobně velmi zajímavá literatura. Není to nic jednoduchého na čtení, kromě toho, že je knížka pěkně velká, je také o spojování souvislostí, a to nemusí každého úplně bavit. Příběh je rozličný, kniha vypráví o pěti lidech žijících ve městě. Každý je jiný a každý má jinou minulost i budoucnost. Je tu kreslíř komiksů, který prochází městem a sbírá inspiraci pro uzávěrku, zamilovaný kluk, co si bokem trochu přivydělává, holka, co kašle na školu a přemýšlí o své budoucnosti, chlápek, co vychovává dítě a bojí se o svého přítele, a nakonec trochu zvláštní dítě. Osobně považuji tuhle mangu za jednu z těch nejlepších, co se u nás vydala. Škoda že Hanami v podstatě skončilo...

All You Need is Kill

30. září 2016 v 19:06 | Saiko-chan
Trochu popostrčíme aktivitu na blogu a popovídáme si o nedávno vydané manze nakladatelství CREW, Stačí jen zabíjet. Musím říct, že mi po nákupu nějakou dobu ležela na poličce, protože jsem se tak nějak neměla k tomu, abych si jí přečetla, ale teď můžu říct, že to stálo za to :)

"Když na Zemi zaútočí vražedná mimozemská monstra, je Keidži Kirija jenom jedním z mnoha rekrutů, vyslanými v moderní bojové zbroji zabíjet… a umírat. A Keidži také téměř okamžitě umře - jen aby se vzápětí probudil ráno před bitvou, opět byl vyslán do boje a opět zemřel. A znovu. A znovu. Keidžiho jedinou nadějí na únik z ubíjející časové smyčky je přijít na způsob, jak zvítězit nad nepřáteli. Jenže jak toho dosáhnout, když jediné, co kolem existuje, je smrt?"

Moje hodnocení? Musím říct, že myšlenka mě opravdu zaujala. Mladičky voják pořád a pořád dokola prožívá stejný den a stejnou bitvu, aby znovu jako minule umřel v boji s mimozemšťany, a situace se začíná jevit jako absolutně beznadějná. Dokud se nestane něco, v co Keidži už ani nedoufal, není totiž jediný… Je škoda, že byla manga tak krátká, myšlenka by si rozhodně zasloužila dokončit, i když myšlenka, že Keidži prostě pokračuje v tom, co dělala Rita, je taky dobrá. V každém případě bych se chtěla v budoucnu podívat i na film, který vznikl podle této knihy v americké produkci, Na hraně zítřka s Tomem Cruisem v hlavní roli.

Tokijský ghúl

3. září 2016 v 21:09 | Saiko-chan
I nadále se držím svého zvyku, mít ve své sbírečce vždy alespoň první díl od každé mangy, která v Česku vyjde. U prvního dílu Tokyo Ghoul jsem měla štěstí, neboť jsem ho se skvělým Animefestem a úžasným CREW nakladatelstvím měla možnost vyhrát - a povedlo se! Před několika dny mi přistál ve schránce!

"Tokijskými ulicemi se prochází smrt - a její jméno je "Ghúl"! Děsivá monstra se přes den skrývají pod maskou obyčejných lidí a v noci vyrážejí do ulic, aby utišila svou touhu po lidském mase. Čerstvý vysokoškolák Ken Kaneki si ale těchhle událostí moc nevšímá. Daleko víc ho zajímá, jak dostat na rande krásnou a sečtělou Rize. Romantické dostaveníčko ale neproběhne tak úplně podle plánu a navždy změněný Ken si z divoké noci odnese jedno důležité ponaučení: láska opravdu prochází žaludkem."

Moje hodnocení? Tokyo Ghoul jsem samozřejmě znala již před jeho výskytem na policích českých knihkupectví, avšak pouze jako jakýsi existující projekt s černovlasým klukem s páskou přes oko a miliardou bláznivých fanoušků. Po skutečném seznámení se s mangou mám jednoznačný názor: dobrý nápad, musím sice přiznat, že mě v jednu chvíli napadlo, že někdo upgradoval staré a dobré téma, kterým jsou upíří, ale líbilo se mi to. V každém případě mě to však nezaujalo natolik, abych za to čtyřikrát ročně vytáhla z peněženky dvě stovky. Uřvané a ufňukané hlavní hrdiny v lásce opravdu nemám, a i když si dokážu představit, že se to s ním časem zlepší, tak mě příjemné a pozitivní postavy, jako jsou Hide nebo Tóka, nepřesvědčí, že to bude dostatečně rychle :D Možná si to přečtu na internetu a v budoucnu dokoupím, ale to je prozatím v nedohlednu. Hodnocení tedy pozitivní, ale není to můj šálek čaje ;)

Death note

15. února 2016 v 12:17 | Saiko-chan
Jedna z naprosto typických japonských mang, které znají všichni. Jako předloha sloužila k vytvoření anime i doramy a k tomu všemu vyšel k oficiálním dvanácti svazkům i bonus: How to read.

"Každý člověk, jehož jméno bude zapsáno do tohoto zápisníku, zemře… Démon Rjúk ztratil svůj zápisník. Na tom by nebylo nic hrozného… kdyby to ovšem nebyl Zápisník smrti, a kdyby ho neztratil ve světě lidí. A kdyby ho nenašel vzorný student Light Jagami, který se rozhodl, že zbaví svět zla - tím, že pozabíjí všechny zločince. Je to chvályhodná myšlenka, jenže Light brzy zjistí, že pokud chce vytvořit dokonalý svět, nesmí váhat přinášet oběti i z řad nevinných lidí. Těch, kteří se ho snaží zastavit. A bude jich hodně. Death note: Zápisník smrti vám přináší největší souboj v dějinách lidstva. Smrtící šachovou patrii mezi geniálním zabijákem a neméně geniálním detektivem vystupujícím pouze pod pseudonymem "L"."

Moje hodnocení? Slovem chvályhodný, bych Lightův nápad asi nenazvala, ale myšlenka celé mangy je rozhodně geniální. Souboj mozků, Rjúk a ostatní smrtonoši, osobnosti jako Misa nebo Mello. Ale mělo to i své chybičky - kvadrilión textu, který byl někdy trochu únavný, geniální sirotci, se svými slabůstkami (sakra lidi, já chci taky tolik čokolády!), a i do této kategorii spadá Misa. Ona se prostě vecpe všude :D Nicméně třináctý svazek Death note velice oceňuji - bylo tu opět mnoho textu, ale velmi se mi líbily rozhovory s Óbou i Obatou :)

Bestiář Harryho Pottera

30. prosince 2015 v 11:16 | Saiko-chan
Tato kniha je známá všem zarputilým fanouškům Harryho Pottera. Já se mezi ně nikdy nepočítala, zvláště proto, že jsem z knih četla pouze první díl. Za to filmy jsem viděla všechny - několikrát :) Nakonec jsem si knihu pořídila ze zářijové výplaty a je dle mého názoru krásnou ozdobou mé knižní police.

"Mozkomorové a domácí skřítci, jezerní lidé a draci čínští ohniváči - to je jen pár příkladů kouzelných tvorů a strašidelných monster, jimiž spisovatelka J. K. Rowlingová zabydlela kouzelný svět Harryho Pottera. Tvorové a zvířata, jimiž se hemží knihy a filmy o Harrym, jsou zábavní, velkolepí, děsiví i láskyplní. Jsou stejně různorodí, jako povahy studentů Školy čar a kouzel v Bradavicích. Kniha Bestiář Harryho Pottera nabízí zasvěcený a komplexní vhled do fascinujícího procesu, během něhož se podařilo přivést tento zvěřinec v rámci veleúspěšné série filmů o Harrym Potterovi k životu. Detailní profily všech tvorů obsahují vzácné výtvarné koncepty, zákulisní fotografie a tajné recepty filmařů z archivu společnosti Warner Bros. Knihu doplňuje samostatný plakát s portréty všech tvorů a interaktivní katalog Velkoprodejny Mžourov."

Moje hodnocení? Kniha je plná obrázků - ať už nákresů podle knih, nebo těch, které ukázaly původní představu před natáčením filmů, ale také fotografií nebo grafických nákresů. Když si obrátíte na stranu Trnoocasého draka, najdete zde, za jaké situace se ve filmu objevil, jak přesně si ho návrháři představili (například, že jeho pohyby vycházejí z pohybu dravých ptáků) a jakým způsobem postupovali loutkáři při jeho tvorbě. U Siriuse jsou nakreslena jeho tetování (která ve filmu nikdy nebyla) nebo jména psů, kteří ho ve filmech hráli. Prostě je tam spousta super informací, o kterých jsem často ani neměla tušení, takže to shrnu slovy, že se mi kniha moc líbí. A vy se vůbec nemusíte rozhodovat, jestli knihu koupit - všude je vyprodaná :D

Píseň ledu a ohně: Hra o trůny

3. ledna 2015 v 16:49 | Saiko-chan
Knihu jsem si před koupí chtěla strašně moc přečíst, ale coby chudému studentovi, mi bylo líto vyhodit šest stovek za bichli, která bude ležet doma, a čekat, až se mi bude chtít jí vzít do ruky. Pak mi přišel nenadálý finanční dar, který jsem se rozhodla utratit za tuto knihu - a brzo jsem jí začala tahat s sebou do šaliny i na přednášky.

"Jako strážce severu lord Stark považuje za prokletí, když ho král Robert pověří úřadem pobočníka vladaře a vyšle ho na jih, odkud se zatím nikdo z jeho rodiny nevrátil. Bezejmenní staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je brzy rozdělena a pobočník sám je polapen do sítě nebezpečných intrik. Ba co hůř, v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl pomstou posedlý chlapec. Jako dědic šíleného Dračího krále, jehož rodina byla vyvražděna, si dělá nárok na trůn. A na severu, tam za Zdí, kde člověk nemůže nikdy říct, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které vyčkávají na konec léta a nadvládu dlouhé zimy. Příběh zrady a ambicí, lásky, čar a kouzel může začít. Zima přichází!"

Moje hodnocení? Po nejméně roce čtení, přerušovaného zkouškami, prací a spoustou dalších věcí, mohu konečně zvolat: aleluja! Dočetla jsem osmi set padesáti stránkovou knihu (naprosto upřímně vám také sdělím, že nic tak dlouhýho jsem nikdy nečetla) a jsem z toho vážně nadšená (ne, že bych štěstím z obsahu knihy skákala do stropu, to zase ne, ale vážně se mi moc líbí). Je opravdu skvěle napsaná, důmyslně promyšlená, a navíc po incidentu se Starky jsem si Martina naprosto zamilovala. Pomyslně jsem se zapojila do fanklubu Daenerys, a z druhé strany moře zase fandím Tyrionovi. Hned, jak skončí další zkouškové, na mne čeká Střet králů (společně s dalšími sedmi knihami - ale to už je můj osud) a moc se na něj těším :)

Útok titánů

23. října 2014 v 13:39 | Saiko-chan
Ve chvíli, kdy se tahle manga objevila na internetu jsem jí začala nenávidět, všichni tím byli tak příšerně posedlí, na ulici jsem začala potkávat lidi, co měli ty hnědé pláště průzkumníků, zkrátka o nějakým Shingeki no Kyojin jsem nechtěla ani slyšet. Když jsem pak zjistila, že to chce Crew vydávat, začala jsem nadávat jako pohan, ať si to strčí do temné díry. Ale řekla jsem si, že když už to vyšlo, tak si koupím první díl do sbírky.

"Kdysi dávno mělo lidstvo namále - to když země duněla pod kročejemi lidožravých titánů, kterým se téměř povedlo zlikvidovat lidskou populaci. Od té doby však uplynulo víc jak sto let, titáni se stáhli a zbytek lidí žije ve městě chráněném vysokou zdí. Jenže mladý a horkokrevný Eren Yeager není s životem v závětří spokojen a rád by zjistil, co všechno se ve svět za zdí skrývá. A jeho přání se vyplní... ovšem tím nejhorším možným způsobem."

Moje hodnocení? Začnu stylistickou stránkou, tak ta je hrozná - ne vážně lidi, nezlobte se na mě, ale to je fakt děs, ti Titáni jsou opravdu, opravdu ohyzdní a lidi jsou takový bezdetailoví (teda pokud nemají hlavu přes celou stránku, to už je tam úplně všechno) :) Když přejdu na příběh, tak je to o něco málo lepší, než jsem myslela. Má to nápad, dokázala bych na to přistoupit - ale víte vy co, řekla jsem si, že tomu dám šanci a přečtu si to na internetu, a tak jsem se dostala k titánovi co ničil svoje kámoše, a když pak přišlo velké odhalení... praštila jsem rukou do stolu. Čekala jsem to! Já věděla že to tak bude! A v tento okamžik pro mě tato manga ztratila absolutní smysl a dávám jí vale! Takže si užijte svoje Titány, fanouškové a mějte se s nimi blaze, ale já končím :)

Chobits

12. srpna 2014 v 11:49 | Saiko-chan
Mangu jsem kdysi dávno četla, tuším, že ještě někdy v době, kdy vycházela, ale přesto jsem si jí dala do databáze jako rozečtenou a všechno to přečetla znovu. Jak někteří ví, nemám, opravdu nemám ráda růžovou, ale nevím, tohle se mi tehdy prostě líbilo, bylo to takové zvláštní.

"Hlavním hrdinou je chudý student Hideki, který se nedostal na vysokou. A protože ho rodina nepodporuje, musí si přivydělávat jako číšník v místní restauraci. Ale doba ve které Hideki žije je zvláštní. Počítače už jsou dávno minulostí, teď jsou v módě takzvané Persocony, osobní počítače, které mají lidskou podobu, a namísto uší mají kryty schovávající datové kabely. Hideki si dlouho taky jednoho přeje, ale ví, že nikdy na tak drahou věc nenašetří. Ale Hideki je šťastlivec, protože při cestě z práce se mu podaří najít jednoho Perscona vyhozeného v odpadu. Dívenka s dlouhými plavými vlasy, která je jak se zdá pokažená a umí říct jen jedno slovo - Chii."

Moje hodnocení? Manga se mi líbila tenkrát a líbí se mi i teď. Ecchi s obrovskou dávkou romantiky, velmi roztomilé a takové vůbec celé zabarvené dorůžova, ale i tak se mi to moc líbilo. Vlastně mi to dost připomnělo jakýkoli film o budoucnosti s roboty, kdy lidem tolik záleží na jejich elektronických společnících, že je berou jako lidi a jsou schopní se do nich zamilovat. Myšlenka pěkná a dá se číst a koukat se na ní pořád. Rozhodně můžu doporučit, není to ani moc dlouhé (8. knih) a přečíst se to dá za pár hodin :)

Kannonina ruka

4. srpna 2014 v 11:09 | Saiko-chan
Před dávnou a dávnou dobou jsem si první díl téhle mangy přečetla v knihkupectví a měla jsem z toho velice rozporuplné pocity. Nekoupila jsem si jí, pro jistotu, a pak přišel minulý týden, kdy jsem měla peníze navíc. Koupila jsem si jí, a rozporuplné pocity jsou ty tam... je to ještě horší.

"Maův otec se po třech letech vrací domů s hrůzným tajemstvím... Našel prastarý buddhistický artefakt, Kannoninu ruku... Ale tento uctívaný artefakt ovládá síly, které mohou přinést konec lidstva, jak jej známe. A zatímco se svět démonů snaží najít cestu do naší reality, japonská vláda chce využít síly Ruky k vytvoření super-vojáků. Pouze Mao, jeho sestra Maya, a tajemný šermíř, který je chrání, mohou obnovit magickou pečeť a zachránit lidstvo."

Moje hodnocení? Když jsem to četla podruhé, byla jsem, úplně upřímně, zhnusená. Dobře, beru označení horor, krve je tu požehnaně a na fakt, že někteří autoři prostě potřebují kreslit nahá těla, jsem si už zvykla. Na co si ale zvykat nebudu, jsou hlavní hrdinové, teď myslím Maa, kteří mají chování malýho dítěte, dále na těchto hrdinech závislí sourozenci a nakonec bojovníci, kteří jsou už už mrtví, ale přežijou a všechny porazí (to hodlám akceptovat jedině Narutovi!). Ale co to naprosto zabilo? Hnusná, oslizlá, dva metry vysoká příšera znásilňující hlavního hrdinu, v této chvíli jsem nevěděla, jestli začít brečet smíchy, nebo knihu rovnou hodit do koše. Takže, ne, knihu nedoporučuji a před těmi, kterým se to líbí, zhluboka smekám, na tohle fakt nemám žaludek (a že ten snese hodně!).
 
 

Reklama